3 / 2022

M. Pešek: Karcinom plic – nové přístupy k adjuvantní a neoadjuvantní léčbě
J. Skřičková, K. Hejduk, O. Májek, M. Vašáková, I. Peterová-Čierná: Program časného záchytu karcinomu plic
J. Herzinger, V. Hytych, J. Mališ, L. Dundelová, J. Čermák, K. Česlarová, A. Tašková: Chirurgická cytoredukce s HITHOC v multimodálním léčebném schématu terapie maligního pleurálního mezoteliomu
M. Marel, L. Fila, L. Valentová Bartáková, D. Rakita, L. F. Casas Mendez, D. Trnková, A. Zajacová: Covidové pneumonie v 1. a 4. vlně pandemie u nemocných přijatých na Pneumologickou kliniku 2. LF UK a FN Motol
J. Tisančinová, I. Míšková, K. Papugová, V. Konopáč: Inhalační antibiotika v terapii těžké pneumonie
N. Šťastná: Jaké je centrum cystické fibrózy v norském Oslu aneb Ph.D. stáž na severu Evropy

 

Program časného záchytu karcinomu plic
J. Skřičková1, K. Hejduk2, O. Májek2, M. Koziar Vašáková3, I. Peterová-Čierná4
1Klinika nemocí plicních a TBC LF MU a FN Brno; 2Národní screeningové centrum, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR,
Praha a Institut biostatistiky a analýz, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno; 3Pneumologická klinika 1. LF a FTN; 4Plicní ambulance, Brandýs n. L.

SOUHRN
Epidemiologie karcinomu plic souvisí se spotřebou cigaret. Riziko onemocnění se zvyšuje s množstvím vykouřených cigaret. Relativní riziko u kuřáků je 22,4, u velmi silných kuřáků s náloží větší než 25 balíčkoroků může dosahovat až 50. Většina případů karcinomu plic se zachytí ve fázi pokročilého onemocnění, kdy již není možná operace a někdy ani jiné aktivní způsoby léčby.
Primárním cílem programu časného záchytu karcinomu plic je časná a přesná diagnóza daného onemocnění, která povede v kombinaci s vhodnou navazující léčbou ke snížení mortality v důsledku tohoto onemocnění. Česká republika je v současné době výrazně zatížena tímto onemocněním a většina pacientů má v době diagnózy pokročilé stadium nemoci a nádor již není operovatelný.
Zásadní význam pro snížení úmrtnosti na karcinom plic má právě vyhledávání karcinomu plic v rizikových skupinách, což vede k záchytu tohoto onemocnění v nízkém stadiu, kdy je nádor operabilní.
Klíčová slova: karcinom plic, riziko onemocnění, screening, časná diagnostika, low-dose CT

 

Chirurgická cytoredukce s HITHOC v multimodálním léčebném schématu terapie
maligního pleurálního mezoteliomu

J. Herzinger1, V. Hytych1, J. Mališ1, L. Dundelová2, J. Čermák1, K. Česlarová1, A. Tašková1
1Klinika hrudní chirurgie, Thomayerova nemocnice; 2Klinicko-farmakologická jednotka, Thomayerova nemocnice

SOUHRN
Maligní pleurální mezoteliom (MPM) je agresivní nádor, vycházející ze serózních struktur a má svůj původ v dlouhodobé iritaci těchto tkání vlákny azbestu. I přes preventivní a striktní opatření ve zpracování materiálů obsahujících azbest, incidence mezoteliomu celosvětově stoupá. Na rok 2020 byl v západní Evropě očekáván nejvyšší výskyt tohoto nádoru, nicméně pandemie covid-19 zastínila nejen problematiku maligního mezoteliomu [1]. Nepříznivá prognóza a rychlá progrese onemocnění nutí k hledání inovativních postupů. Signifikantní zlepšení průběhu nemoci přinášejí víceré režimy multimodální terapie, které by měly být zváženy u pacientů s diagnózou maligního
mezoteliomu pleury i peritonea [2,3,4,5]. Cytoredukční chirurgie (CRS) v kombinaci s perioperační intratorakální chemoterapií (HITHOC) je bezpečný a medián přežití zvyšující postup. CRS+HITHOC reprezentuje možnou léčebnou „metodu volby“ u selektovaných pacientů s primárními i sekundárními pleurálními malignitami [6]
Klíčová slova: maligní pleurální mezoteliom (MPM), cytoredukční chirurgie (CRS), extrapleurální pneumonektomia (EPP), pleurektomia-dekortikace (P/D), rozšířená pleurektomia-dekortikace (EPD), hypertermická intratorakální chemoterapie

 

Covidové pneumonie v 1. a 4. vlně pandemie u nemocných přijatých na Pneumologickou kliniku 2. LF UK a FN Motol
M. Marel, L. Fila, L. Valentová Bartáková, D. Rakita, L. F. Casas Mendez, D. Trnková, A. Zajacová
Pneumologická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha

SOUHRN
Covidová pneumonie byla v uplynulých dvou letech častou náplní práce pneumologických ambulantních i lůžkových zařízení. Ke stanovení reálného stavu péče o tyto nemocné jsme uspořádali retrospektivní studii. Zařadili jsme do ní 200 nemocných přijatých na Pneumologickou kliniku 2. LF UK a FN Motol v 1. a 4. vlně pandemie covid-19. Zemřelo 25 % pacientů z celého souboru, významně více v 1. vlně (podzim 2020) než ve 4. vlně (podzim 2021), 33 % versus 17 %. Průměrný věk zemřelých byl 76 roků, průměrný věk celého souboru byl 67 roků. Rizikovým faktorem pro přijetí byl vedle vyššího věku i větší počet komorbidit, 38 % z přijatých pacientů bylo obézních. Negativním prognostickým faktorem byl vysoký CRP. Méně nemocných zemřelo z těch, kteří byli léčeni remdesivirem (18 % vs. 30 %), a z těch, kteří měli BMI nad 31 (17 % vs. 30 %). ”Na“ covid-19 zemřely 2/3 nemocných, 1/3 zemřela “s” covid-19. Vakcinace měla příznivý vliv na nemocné z 4. vlny, významně méně nemocných zemřelo, byli významně častěji léčeni na standardu, méně často na ARO a měli významně méně často indikovanou UPV a ECMO.
Covidová pneumonie je závažným, život ohrožujícím onemocněním, jehož průběh byl příznivě ovlivněn vakcinací, léčbou a promořeností populace.
Klíčová slova: covid-19, pneumonie, léčba

 

Inhalační antibiotika v terapii těžké pneumonie
J. Tisančinová1, I. Míšková2, K. Papugová1, V. Konopáč1
1Nemocnice ve Frýdku-Místku, příspěvková organizace; 2Institut klinické a experimentální medicín

SOUHRN
S narůstající bakteriální rezistencí ubývají možnosti standardní léčby pneumonie. Slibným rozšířením terapie je inhalační aplikace antibiotik. Pomocí rešerše dostupné literatury jsou v tomto článku navrženy indikace a omezení inhalačních antibiotik v off-label terapii těžké pneumonie u pacientů bez cystické fibrózy, popsány optimální způsoby podání a rizika této léčby. Teoretické předpoklady a omezená data ze studií naznačují možný příznivý účinek inhalačního podání antibiotik u pacientů s multirezistentní gramnegativní pneumonií. Jde o antibiotika s omezeným průnikem do plicních struktur a zároveň významnou systémovou toxicitou limitující jejich dávkování: polymyxiny a aminoglykosidy. Doporučení odborných společností a souhrnné práce většinově podporují jejich použití u infekcí patogeny citlivými pouze k těmto antibiotikům. Způsob podání může ovlivnit depozici antibiotik v dýchacích cestách, a tím jejich účinek. Vhodné je předléčit pacienta bronchodilatanciem a v případě umělé plicní ventilace použít doporučené nastavení.
Podle okolností může být použita pouze inhalační léčba, či současné podání stejného či jiného antibiotika intravenózně. V případě rizika významných systémových koncentrací podávaného antibiotika je důležité jejich monitorování. Inhalační antibiotická terapie by neměla být podána u pacientů s těžkou hypoxemií nebo rizikem bronchospasmu.
Inhalační podání antibiotik je v terapii pneumonie pacientů v prostředí intenzivní péče celosvětově využívaným postupem. Jde o neschválenou terapii s omezenou oporou v literatuře a mělo by se k ní přistupovat pouze u pacientů s limitovanými možnostmi léčby po pečlivém individuálním zvážení prospěchu a rizika.
Klíčová slova: těžká pneumonie, inhalační antibiotika, kolistin, amikacin, gentamicin

Přejít na: