4 / 2021

Celé číslo ke stažení zde ve formátu .pdf


Teřl: Astma a poezie (nikoho nezabije)  
J. Novosad, I. Krčmová: Přínos vyšetření eozinofilů v periferní krvi (nejen) u astmatu  
M. Ščurek, B. Jakubíčková, K. Brat, M. Doubková: Biologická léčba bronchiálního astmatu: současný stav a výhled do budoucna  
J. M. Hartinger, V. Vaněček, T. Slisz, M. Vetchá, M. Teřl: Monoklonální protilátky pro léčbu astmatu v terénu obezity  
G. Kuriplachová, Ľ. Derňárová, L. Kendrová, A. Hudáková, S. Cibríková, B. Grešš Halász: Dodržiavanie vybraných nefarmakologických postupov u pacientov s chronickou obštrukčnou chorobou pľúc 
Výbor ČPFS v roce 2021 vyhlašuje dvě publikační soutěže 

 

Přínos vyšetření eozinofilů v periferní krvi (nejen) u astmatu
J. Novosad, I. Krčmová
Ústav klinické imunologie a alergologie, Hradec Králové;
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové

SOUHRN
Eozinofily byly jako unikátní skupina bílých krvinek poprvé pojmenovány na konci 19. století Paulem Ehrlichem podle afinity jejich specifických granulí ke kyselému syntetickému barvivu eozinu. Od doby svého objevu byl jejich výskyt v organismu spojován s bronchiálním astmatem a helmintózami. V dnešní době již víme, že jejich deregulovaná aktivita, spojená se zvýšením jejich počtu v periferní krvi nad normální hodnotu, je spojena s celou řadou dalších onemocnění, která se souhrnně označují jako eozinofilní syndromy. Eozinofilní typ astmatu je jedním z nich. Předpokládá se, že asi polovina eozinofilních syndromů postihuje respirační trakt a obráceně, asi polovina bronchiálních astmat vykazuje známky ryze eozinofilního zánětu dle počtu eozinofilů v indukovaném sputu. Vyšetření eozinofilů v periferní krvi by tak mělo být nedílnou součástí základního vyšetření pacientů v rámci široké diferenciální diagnostiky plicních nemocí, včetně astmatu. Mělo by být prováděno opakovaně, vždy v době diagnózy a ideálně před nasazením jakékoli protizánětlivé terapie a dále při exacerbacích základní choroby. Pokud již byly nasazeny pulzní systémové kortikosteroidy, mělo by být následné vyšetření eozinofilů provedeno s dostatečným časovým odstupem po jejich vysazení. Informace o eozinofilii periferní krve by měla být vždy impulzem k pečlivému vyšetření nemocného s cílem prokázat či vyloučit její primární, resp. sekundární příčinu a dále případné orgánové postižení s eozinofilií spojené. V případě bronchiálního astmatu je průkaz zvýšení počtu eozinofilů klíčový nejen pro klasifikaci zánětlivého fenotypu astmatu, ale i pro další možné léčebné kroky, mezi něž se u těžkých astmat řadí i biologická léčba.
Klíčová slova: eozinofily, eozinofilní syndromy, hypereozinofilie, eozinopenie, asthma bronchiale

 

Biologická léčba bronchiálního astmatu: současný stav a výhled do budoucna
M. Ščurek, B. Jakubíčková, K. Brat, M. Doubková
Klinika nemocí plicních a tuberkulózy, FN Brno a LF Masarykovy univerzity

SOUHRN
Biologická léčba znamenala revoluci v léčbě řady pacientů trpících těžkým astmatem, u kterých se nedaří dostat jejich onemocnění pod kontrolu. Přestože se jedná o relativně malou část astmatiků, mají tito pacienti vysokou míru morbidity a nižší kvalitu života přes veškerou dostupnou léčbu. Pochopení patogeneze astmatu umožnilo cílit jejich terapii přímo a ovlivnit jednotlivé zánětlivé dráhy, podílející se na vzniku a vývoji astmatu. Jedná se zejména o pacienty s „type-2 high“ fenotypem zánětu, u kterých biologická léčba významně snížila počet exacerbací, zlepšila plicní funkce a umožnila redukci dávek užívaných perorálních kortikosteroidů. V současnosti máme možnost podávat anti-IgE protilátky (omalizumab), které pomáhají pacientům s alergickým astmatem, a také protilátky zasahující do signálních drah interleukinu 5 (mepolizumab, reslizumab, benralizumab) a interleukinu 4 s interleukinem 13 (dupilumab). Přes současné pokroky v léčbě pacientů s těžkým astmatem nadále neustává potřeba vývoje dalších biologik, obzvláště pro pacienty s „type-2 low“ fenotypem astmatu a také stále chybí srovnání dostupných biologik mezi sebou.
Klíčová slova: astma, bronchiální astma, biologická léčba, omalizumab, mepolizumab, reslizumab, benralizumab, dupilumab

 

Monoklonální protilátky pro léčbu astmatu v terénu obezity
J. M. Hartinger1*, V. Vaněček2*, T. Slisz3, M. Vetchá4, M. Teřl5
1Oddělení klinické farmakologie a farmacie, Farmakologický ústav, 1. LF UK a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; 2Ústav farmakologie a toxikologie, LF UK Plzeň; 3Oddělení alergologie a Klinické imunologie, Pneumologická klinika, 1. LF UK a Fakultní Thomayerova nemocnice v Praze; 4Ústav farmaceutické technologie, Farmaceutická fakulta MUNI, Brno;
5Klinika pneumologie, LF UK a FN Plzeň
*Autoři k této práci přispěli stejným dílem.

SOUHRN
Vztahy mezi astmatem a obezitou jsou komplexní a jdou nad rámec prosté asociace mezi vzestupem hmotnosti a příznaky astmatu. Z klinického pohledu obezita může modifikovat astma – snižovat odpověď na léčbu kortikoidy, zvyšovat riziko exacerbací, vést k těžšímu průběhu onemocnění a měnit výpovědní hodnotu biomarkerů. U obézních pacientů může být kromě patofyziologických procesů ovlivněna také farmakokinetika a farmakodynamika (FK/FD) léčiv, včetně monoklonálních protilátek. Cílové procesy, které se snažíme biologickou léčbou ovlivnit, mohou být u obézních pacientů odlišné od pacientů neobézních. Článek komentuje některé současné poznatky o této komplexní a někdy kontra-intuitivní lékové problematice, podává přehled analýz klinických studií zaměřených na zhodnocení efektu biologické léčby u obézních astmatiků a diskutuje úskalí individualizace léčby v kontextu farmakologie a biologie onemocnění.
Klíčová slova: obezita, BMI, monoklonální protilátky, těžké astma, eozinofily, farmakokinetika, farmakodynamika

 

Dodržiavanie vybraných nefarmakologických postupov u pacientov s chronickou obštrukčnou chorobou pľúc
G. Kuriplachová1, Ľ. Derňárová1, L. Kendrová2, A. Hudáková1, S. Cibríková1, B. Grešš Halász1
1Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra ošetrovateľstva;
2Prešovská univerzita v Prešove, Fakulta zdravotníckych odborov, Katedra fyzioterapie

SÚHRN
Úvod: Chronická obštrukčná choroba pľúc (CHOCHP) je chronické pomaly progredujúce, čiastočne reverzibilné ochorenie, charakterizované obmedzením prúdenia vzduchu dýchacími cestami. Pacienti s výraznou symptomatológiou a častým výskytom exacerbácií sú ohrození postupnou neschopnosťou respiračného systému zaistiť pľúcam adekvátnu výmenu plynov. Na prevencii častého výskytu exacerbácií sa vo veľkej miere podieľa disciplinovanosť pacienta a dodržiavanie odporúčaných postupov komplexnej liečby.
Ciele: Hlavným cieľom výskumu bolo zistiť mieru dodržiavania nefarmakologických postupov pacientmi s CHOCHP, ktoré by prispeli k eliminácii alebo oddialeniu exacerbácií. Parciálnym cieľom bolo zistiť signifikantné rozdiely v ich dodržiavaní v závislosti od pohlavia, hodnôt spirometrie a počtu exacerbácií.
Materiál a metodika: Do súboru bolo zaradených 35 pacientov (25 mužov a 10 žien) s vysokým rizikom výskytu exacerbácií a výraznou symptomatológiou CHOCHP (kategória D). Pre zaradenie pacientov do kategórie boli použité platné diagnostické kritéria podľa GOLD 2019. Výskum bol realizovaný v časovom horizonte mesiacov marecapríl 2019 na pneumologicko-ftizeologickej ambulancii v Bardejove. Na zber údajov bol použitý neštandardizovaný dotazník. Pre štatistickú komparáciu bol použitý Studentov t-test. Na zistenie signifikantných korelačných vzťahov medzi premennými bola použitá Spearmanová korelačná analýza.
Výsledky: Pomocou t-testu sa nezistila žiadna štatistická významnosť (p < 0,05) v dodržiavaní nefarmakologických postupov medzi pohlaviami. Zistili sa tieto priemerné hodnoty FEV1: 37,22 % (SD ± 8,92) a FEV1/FVC: 47,30 % (SD ± 8,04). Štatisticky významný vzťah (p < 0,05) bol zaznamenaný medzi dodržiavaním nefarmakologických postupov a FEV1. Záver: Vzhľadom na výsledky výskumu sa vyžaduje individuálne prehodnotenie postojov chorých k liečbe a edukácia v oblasti absencie fajčenia, potrebnej zvýšenej realizácii pľúcnej rehabilitácie a kondičných cvičení.
Kľúčové slová: chronická obštrukčná choroba pľúc, chronická respiračná insuficiencia, exacerbácia, prevencia, nefarmakologická liečba

Přejít na: